Bleskovka: Rybaření na kajaku – vánoční setkání s candáty

Všude kolem sníh, mráz, teplota -6°C, ztuhlé nohy, křehké prsty. Nepoužitelná pletená šňůra, vlasec zamrzající v očkách prutu a kolem vody pár posledních nadšenců doufajících v ulovení slušného candáta nebo jiného dravce. Blázni koupající rybičky ve vodách Orlické přehrady, která v některých místech nezamrzá tak snadno, díky své hloubce a teplotě vody. To byl obrázek z mého uzavření dravcové sezony v roce 2017. Poslední výprava byla ve znamení rybaření na kajaku.

S kamarádem Mirkem jsme se sešli na břehu ještě před rozedněním, abychom včas sundali kajaky, donesli je k vodě a připravili vše potřebné. Nechtěli jsme promeškat dobu, kdy budou candáti alespoň trochu při chuti. Odhodlaně jsme vyrazili na vodu s předsevzetím házet dokud budeme cítit ruce a prsty a také dokud nedojde teplý čaj.

V rychlosti jsme začali mapovat vodu a hledat odpovídající hloubku a něco zajímavého na dně. Shodou okolností po chvíli potkáváme další dva kajako-kamarády ve zbrani a to Davida s bráchou Radkem. Rybaření na kajaku v partě je vždy skvělá zábava a jelikož jsou pozítří Vánoce je to taková předvánoční rozlučka nás všech. O to překvapenější jsem, když se na protějším břehu objeví parta čtyř dalších kamarádů zkoušejících také své štěstí.

První zakotvení

Poprvé s Mirkem kotvíme u ústí menší zátoky. Po chvíli házení nadobro zavrhuji pletenou šňůru a budu doufat, že i na vlasci dobře ucítím případný záběr. Výsledkem je pouze menší candátí dorostenec, zelené magneto najednou ztěžklo a víceméně bez boje se podíval na hladinu. Alespoň vidíme hned na začátku rybu.

Překvapivě pro nás začalo pofukovat, což v -5°C stupních není nic moc příjemného. Nemluvě o tom, že nás vlnky začínají posouvat po vodě. Je nutné se zahřát „meruňkou“ z placatky a přesouváme se pomalu na další flek, blíž ke klukům na břehu. Házíme, střídáme nástrahy, zkoušíme, ale nic nepomáhá. Chvilku s klukama pohovoříme, také společně posvačíme a zahřejeme zkřehlé končetiny, které pouhým sezením v kajaku dostávají co proto, ačkoli jsme nabalení jako pumpy. Následně pokračujeme dál.

Přesun do míst s větší hloubkou

Zkoušíme větší hloubku kousek od břehu. Dostávám pěkný drbanec, ale nedaří se mi ho proměnit v rybu. Mirek popojel o kousek dál a po chvilce vidím, že se mu ohýbá prut, že bychom prolomili smůlu? Ano, po chvíli přivede ke kajaku candáta lehce přes 55 cm. Asistuji a fotím.

Zkoušíme dál toto slibné místo, ale jsme zcela bez kontaktu s rybou. Proto se rozhodujeme přesunout, a popojet o kus dál s Davidem i Radkem. Zapojíme se za Davida, který je nově motorizován do vleku a kloužeme po hladině jako nic a bez námahy. Nacházíme nové místo, kluci zde zůstávají a my se posouváme ještě o pár metrů za ně. Po prvních čtyřech hodech jsem ihned utrhl. Výborně! Se zmrzlými prsty se totiž skvěle navazuje.

Nové místo mě hned „potěšilo“, ale je pravda, že jsem byl předem varován, že je to tu trochu víc „zašňůrované“ od montáží kaprařů a dalších rybářů. Po chvíli házení mi přichází pěkný klepanec a je z toho slušný zimní okoun. Myslím, že i z fotek je poznat, jak byl na mě tenhle pruhatec naštvaný.

Míra objíždí slibné místo ze všech stran a, když se na něho otočím podruhé, vidím, že má prut pěkně do oblouku a vodí na první pohled hezčí rybu než byl můj předchozí okoun. Chvíle zdolávání a za pár okamžiků fotím Míru s dalším candátem. Přelstil ho na zeleno-hnědého „slima“, kterého nabyl na konec montáže jen chvilku předtím. Další krásná ryba v mrazivém dni na hladině Orlické přehrady. Jenže Míra nemá dost, netrvá mu to ani 15 minut a opět hlásí rybu na konci vlasce. Tentokrát se jedná o trochu menšího zubatce, sleduji, jak se candát zmítá u boku kajaku , a jak ho Míra ihned pouští zpět do rodného živlu.

Zima už začíná být nad naše síly

Nyní přichází zlom, čaj už dávno došel, další kontakt s rybou nezaznamenáváme a jelikož jsme oba autem, meruňka už nepřichází v úvahu. Navíc přestávám cítit nohy. Ono se po nějakých osmi hodinách rybaření na kajaku, v mrazu, který ještě umocňoval lehký vánek, není čemu divit. I proto se rozhodujeme naši poslední předvánoční rozlučku ukončit a začít pádlovat zpět k autům. Cestu zpět dobrovolně absolvujeme vlastními silami, alespoň jsme se trochu zahřáli. U auta ještě spekulujeme o možném termínu opravdu, ale opravdu závěrečné výpravy někdy mezi svátky a s vidinou domácího krbu a horké sprchy vyrážíme.

Den to byl náročný, ale neobvykle krásný, ryby jsme potkali a i přes všechny nástrahy a komplikace v podobě velké zimy, zamrzajících oček, zkřehlých prstů na rukou i nohou, omrzlého nosu a obličeje, jsme si ho stejně parádně užili. Děkuji Mirkovi za super sparing v rámci rybaření na kajaku – ono ve dvou se to vždycky lépe táhne.

Další články z našich výprav za dravci najdete tady.