Dravci Od vody

Odhalený Orlík – výprava první

Honza 18. 11. 2015

V posledních dnech jsem své kroky směřoval na upuštěnou Orlickou přehradu. Nevyrážím sám, ale se svým rybářským kolegou a autorem několika článků zde na blogu, Jardou. Lákaly nás jak přírodní scenerie, které zůstaly po dlouhou dobu ukryty pod vodní hladinou, tak vidina pěkných okounů, candátů a bolenů krmících se na svých podzimních stanovištích. Hladina přehrady je dnes vinou sucha a upouštění zhruba o 12,5 metrů níže než jaký dosud býval její obvyklý stav. Člověk se tak může pohybovat po místech, která desítky let nikdo nespatřil. Můžete vidět dávno zatopené mlýny, základy domů, bunkry, jezy či elektrárny.

Vstával jsem poměrně brzy a po nákupu snídaně a svačiny v pekárně jsem nabral směr vltavské rameno přehrady. Na místo jsem dorazil ještě před začátkem povolené denní doby lovu a tak jsem měl alespoň čas v klidu posnídat. Je to zvláštní pocit, sedět na místě, kde normálně bývá několikametrová hloubka. Nevídaně suchý rok řece namísto stojatých vod přehrady vrátil říční dravost a posunul ji téměř do původního koryta.

Za rozednění pomalu scházím k odkrytému starému jezu a elektrárně. Pohled na vodní dílo je vážně impozantní, při plném stavu vody zde ryby musely nacházet doslova ideální úkryty. Nelením a pouštím se do prochytávání úseku pod jezem. Zvolil jsem gumové nástrahy, především menší kopyta, nymfy a v klidnější vodě přijde řada i na smáčka.

Po předchozím velmi studeném, větrném dni, to vypadá, že se počasí na dnešek uklidní a vykoukne i sluníčko. Bohužel rybám se změny počasí a průtoku vody příliš nelíbí a moc s námi nespolupracují. Měníme barvy, velikosti i způsob vedení, ale není nám to nic moc platné. Odměnou jen nám jen pár okouních dorostenců.

Ve chvíli kdy popojdeme o něco níž, začíná vylézat sluníčko a aktivita ryb se o něco zvýší. Sotva na hladinu dopadly sluneční paprsky, vidím, jak se Jarda pere v proudu s lepší rybou. A skutečně. Za chvíli ke břehu přivádí menšího bolena. Rychlá fotka a jde zpět do vody.

Já za chvíli kontruji menším candátkem na oblíbeného smáčka. Následně se rozhoduji proházet tažnější vodu výraznějším kopytem. Dva hody – nic. Při třetím urazí nástraha ve vodě sotva 2 metry a do prutu dostávám ránu, že mi ho ryba skoro vyrazí z ruky. Z počátku souboje nemám příliš šancí. UL proutek se ohýbá až k navijáku a ryba si bere po proudu metry vlasce. Nedá se nic dělat, musím kousek níž za ní. Po chvíli přetahování ji dostávám ke břehu do klidnější vody, kde ji následně zdolávám. Výsledek? Krásné stříbrné torpédo – bolen 63 cm. Udělám pár fotek a vracím krasavce zpět do vody – dvakrát máchne ocasem a je pryč. Stejnou taktiku zkoušíme s Jardou dál, ale žádný větší kousek se už neobjevil.

Do oběda dochytáváme pouze menší okouny a jednoho candáta do 35 cm. Bohužel jsme za celé dopoledne nepřišli na žádný recept, který by rybám vyloženě zachutnal. Záběry tak přicházely pokaždé na něco trochu jiného – jak barevně, tak tipově. Přesto příjemné dopoledne, nejen díky úlovkům ale i díky netradičnímu prostředí pohybu de facto tak trochu „pod hladinou“.