Je začátek září a můžeme tedy klidně zhodnotit uplynulé léto. To letos opravdu neponechalo nic náhodě a připravilo nám skutečně pravé letní počasí. Nestačilo den co den samo sebe předhánět ve vyšších a vyšších teplotách.
Asi znáte tu situaci, kdy se odpoledne vracíte domů z práce, je vám vedro ale máte chuť vyrazit k vodě. Co ale bohužel nemáte, je čas na přípravu a realizaci jakéhokoli většího chytání. Co s tím? Kam vyrazit? Já osobně se v těchto chvílích uchyluji k lovu dravců přívlačí. To je přesně ten lov, který žádnou velkou předchozí přípravu nevyžaduje, zvláště když víte, na jaký revír vyrazíte a jaké nástrahy zvolíte.
V letních měsících velmi rád volím jednu z nejadrenalinovějších forem přívlače, které prohřátá voda velmi přeje a to je
chytání s hladinovými nástrahami, tzv.
poppery. Chvíle kdy stojím po pás ve vodě ve slepém rameni své oblíbené řeky a vedu si „popa“ podél zarostlého břehu, převislých větví nebo vodních rostlin jsou prostě skvělé. Nástraha vytváření lákavé stříkance a bubliny, pak se za ní zvedne vlna a dravec i s nástrahou vystřelí jako raketa nad hladinu jen pár metrů od vás. To jsou prostě okamžiky, kvůli kterým stojí za to vyrazit k vodě i třeba jen na chvíli. Okamžiky, kdy vyplavíte trochu adrenalinu a endorfinů a náročný den v práci necháte za sebou.
Tentokrát jsem přesně věděl, kam se s „popy“ podívám. Vybral jsem si právě říční rameno, které sice není nijak zvlášť hluboké, ale pro ryby je zajímavé svými
ponořenými překážkami a vodními rostlinami. V minulosti už jsem tu měl pár pěkných úlovků. Ryby jsou tu ale zkušené – žádní naivní zelenáči – proto věřím právě v neokoukanost popů.
K vodě vyrážím po práci asi v sedm večer. Alespoň už není takové nesnesitelné horko. Mám před sebou asi 2-3 hodinky lovu a proto se snažím s ničím se moc nezdržovat a všechno maximálně urychlit. Beru svůj přívlačový prut, pro tyto příležitost volím většinou 2,4 m dlouhou Catanu od Shimana. S měkčím prutem by se popu hůře udávaly potřebné přískoky po hladině. Do nástrahy „jemně řežu“, trhavě pohybuji špičkou, abych potřebných pohybů nástrahy docílil. Příliš jemná špička by mé pokusy o oživení popa pohlcovala. V krabičce třídím popy různých barev a velikostí a jako zálohu nechávám několik woblerů.
Když přicházím k vodě, minu pouze pár rybářů v přední hlubší části revíru a zaraduji se, že zadní mělká část částečně pokrytá vodními rostlinami je úplně volná a mohu ji tak celou prochytat. Brodím kolem břehu, kde mám zhruba po pás vody a prohazuji příběžní partie. Zatím se tu ukazují především kapři, kteří se prozrazují svými skoky (jeden jen asi 2 m za mými zády mě pěkně vyděsil). Prvních asi 15 hodů nepřichází ani záběr a tak se posouvám k místu, kde z vody vyčuhují dřevěné konstrukce a na nich budky pro vodní ptáky.
Měním popa za menšího s výrazným vzorem a hlavně hlučným puknutím při každém poskočení na hladině. První hod ke konstrukci – nic. Druhý…okamžitě po dopadu se za popem udělá veliká vlna a nástraha mizí s hlasitým šplouchnutím pod vodou. Souboj s prvním dravcem začíná. Vychutnávám si zápas a po chvíli zdolávám pěkného tlouště, asi 50 cm. Skvělý začátek. Andrenalinu mám v tuto chvíli na rozdávání. Rybu opatrně, ještě ve vodě, vyháčkuji a pouštím ji zpět. Další hod. Okamžitě přichází záběr – nestačil jsem popem ani 2x poskočit a rychlostí blesku ho slupnul 25 cm okoun. Na tomto revíru téměř trofejní kousek.
Další pokusy nic nepřinesly a tak se posouvám dál k dalším dřevěným konstrukcím. O další záběry se postarali dva menší okouni a asi 40 cm štika, která si pro popa nádherně vyskakuje a celá se mi ukazuje nad vodou. Škoda že si nemohu pustit zpomalený záběr.
Tímto způsobem chytám podél celého břehu, nicméně jenom u dřevěných ptačích příbytků mám úspěch. Záběrů postupně ubývá. Ač jsou tropické teploty a na nebi ani mráček, přímo nade mnou se najednou jeden lokální objeví a déšť mě stihne během několika minut pěkně osprchovat. Ani se v té rychlosti nestihnu vyhrabat z vody, abych se schoval. Mokrý se rozhodnu dál nepokračovat a se soumrakem balím. Za pár dní se sem vypravím se
smáčky. Také je používáte? Jak jsem s nimi pochodil se na tady dozvíte za pár dní.
Používal jsem běžné hladinové nástrahy. Na to, že jsou ryby ve velkých vedrech poměrně laxní se mi podařilo chytit několik okounů, pěkného tlouště a menší štiku. Za úspěchem stála především změna nástrahy za menší s výrazným vzorem. Nejdůležitější je ale výběr místa, ta správná intuice a zkušenost, kde by se ryba asi mohla zdržovat v danou denní dobu a v daném počasí. Důležité je také umět ovládat svůj prut a umět s ním pracovat. To je na rybařině to nejlepší – za peníze si tu úspěch nekoupíte a ten, kdo nebude chodit k vodě, získávat zkušenosti a chtít se učit novým věcem, nikdy nebude mít takové výsledky jako poctivý rybář který své oblíbené revíry objíždí a poznává je za všech možných situací, podmínek, denních dob a ze všech úhlů.
