Na tom, že společně s Košíkem (Pavel Košina) odchytáme závod dvojic Barbus cup, jsme byli dohodnutí dlouho dopředu a moc jsem se na to těšil. Naše působení na tomto známém závodě se pokusím přiblížit níže.

Radost mi začalo kazit až počasí pár dnů před závodem, kdy prudká bouřka střídala brutální liják, takže Labe se zvedalo a zvedalo a průtok byl jako už tradičně nadstandartní. Nicméně my už jsme na to v podstatě zvyklí a tak jsme se s Košíkem v pátek ráno vydali do Týnce nad Labem, kde se závod koná. V místní hospůdce jsme spolu s dalšími spřátelenými týmy poobědvali, dojeli se do kempu ubytovat a vyrazili na závodní úsek potrénovat, což především pro mě bylo zásadní, protože jako feedrový zelenáč jsem byl na místní trati poprvé. Košík už jednu zkušenost se zdejším úsekem měl, ale že bychom z toho mohli nějak zásadně čerpat, to bych netvrdil. 

Na trati už trénovala celé řada závodníků a zprávy byly vesměs takové, že ryba moc nejde a vodou putuje slušné množství bordelu, který se chytá na vlasec. Sedli jsme si někde v horní části trati a zkoušeli různé taktiky a nástrahy a měli jsme z toho poměrně dobrý pocit, protože záběry jsme měli a proměňovali je. Faktem ale je, že jsme chytali v místech, kde bylo kolem nás minimum dalších trénujících, a tak jsme měli prakticky všechny ryby pro sebe. Jak obstojíme v konkurenci špičkových závodníků 1. a 2. ligy se ukáže až druhý den. Přesto jsme ale na základě tréninku stanovili taktiku, se kterou do závodů půjdeme a po přichystání živé a krmení jsme mohli jít s kamarády na večeři a pivko. Pivek teda bylo víc, než by bylo zdrávo a já měl ráno poměrně značný problém vstát a provádět jakoukoliv smysluplnou činnost, takže se o ranní přípravy musel postarat Košík, kterému tímto ještě jednou děkuju. Díky bráško ☺

Dva ibalginy mě z nejhoršího dostaly a já si tak po příjezdu na trať už aspoň dokázal představit, že závod budu moct odchytat. Los nás posílá na D8, čili prakticky střed krajního sektoru. Jsme spokojeni, určitě to mohlo být horší. Příprava proběhla hladce a závod začíná, Košík jde na kratší vzdálenost a já o pár metrů dál. Na druhý hod chytám prvního cejna a pak v rychlém sledu další a další ryby, Košík občas taky záběr má, ale v mém tempu to není. Při podebírání asi páté ryby se mi najednou zasekne podběráková síťka ve vodě a nemůžu s ním ani hnout, respektive když hnu s podběrákem, hýbu zároveň i s vezírkem. Nechápu, co se to událo. Nezbývá než záhadu odhalit. Zřejmě vodou plující utržený wobler se mi chytil jedním trojháčkem do vezírku a druhý jsem si šikovně píchl právě do podběráku. Takže nový vezírek, novou podběrákovou hlavu, přeházet ryby do nového vezírku a zpátky na bednu. Ztráta asi 10minut, nervy na pochodu a po té pauze se do ryb už hůře dostávám. Semtam rybu chytím, ale taková sláva už to není a Košík se taky trápí. Na týmy od nás doprava přes velký keř nevidíme a doleva se zdá, že to taky žádná hitparáda není kromě dvojice sedící ob jedno místo vedle nás, kde se zdá, že tahají rybu za rybou. Zkoušíme vše měnit, zkracovat i prodlužovat intervaly, měnit velikosti krmítek, skladbu živé, ale do nějakého tempa se nám dostat nedaří, chytáme spíše náhodné ryby, ale úplně špatně bychom na tom být snad neměli, když vidím, jak (ne)chytají ostatní týmy. Ke konci kola se Košík ještě na chvilku solidně rozchytává, zdá se, že na něco přišel. Zkouším to okamžitě taky, ale mě to nefunguje. Košík ale udělal během chvíle slušné množství ryb. Troubení ohlašuje konec kola a my si netroufáme odhadnout, jak na tom budeme, ale shodujeme se, že s naším výkonem jsme relativně spokojení. Vážení přichází odspodu, kam jsme neviděli a při vysypání našich vezírků nám rozhodčí oznamuje, že máme zatím suverénně nejvíc! Dohromady vážíme 12600g. Paráda, tak to na tom špatně nebudeme. Po zvážení celého sektoru se dozvídáme, že vyšší váhu měl pouze jeden tým, takže děláme parádní dvojku! Máme radost, to bysme netipovali, obávali jsme se, že týmům blízko forhontu a na něm nemáme šanci konkurovat. Jedeme zpátky do kempu, připravíme vše na nedělní kolo, dáme večeři, tentokrát opravdu pouze pár pivek a ve vší počestnosti uleháme snad v 21h úplně vyšťavení ke spánku.

Ráno klasický brzký budíček, dovlhčit krmení, dochystat živou a hurá na losování. Dnes losujeme jako jedni z posledních a musím říct, že jsem hodně nervozní, protože v osudí stále zbývá řada nepopulárních míst v úseku, kde se extrémně hodně trhá a chytá jen minimum ryb. Košík mě ale uklidňuje a říká „v klidu, budeme mít něco z horního áčka“….Přichází řada na nás a…..A2! Paráda, tohle bereme všema deseti, místo pod forhontem by měla být naděje na super výsledek. Po chvíli se ještě dozvídáme, že tým, kterému byl vylosován forhont A1 nepřijede, takže krajní místo máme my! Máme radost a zároveň i trochu obavy, abychom super los proměnili a nebyli za trubky ☺

Rychle se s Košíkem domlouváme na taktice a jelikož je to srab, posílá mě doprava, abych odpovědnost z toho nejlepšího místa na trati nesl já. Hajzlík malej. Sváděl to na to, že včera seděl vpravo on, tak ať se prohodíme.

Začíná závod a mě to šlape jako na drátkách, Košík lehce pomalejší tempo, ale taky chytá. Po nějaké době závodu to trochu uvadá mě a zase se více rozchytává Košík. Pořád komunikujeme, co komu a jak funguje a co se dá zlepšit, ale myslíme si, že všeobecně chytáme velmi dobře. Občas zkoušíme věc, která nám v tréninku dobře fungovala a přinášela průměrně trochu větší ryby a šlape to i dnes, ikdyž vždy pouze na pár ryb a pak konec a je třeba to zase na chvíli odložit. Sousedy pod náma vidíme taky celkem často vytáhnout rybu, ale našemu tempu by se to rovnat nemělo, jen mají možná trochu větší ryby. Přesto si celých 5h závodu užíváme a bavíme se ve skvělém závodním rytmu, líp už to neumíme a úplně špatně by to dopadnout nemělo. Přichází vážení, s Košíkem máme oba prakticky na gram stejně, z čehož máme radost a bylo to tak i první den. Celková váha lehce přes 20kg. Jdeme se podívat na vážení k sousedům. První z dvojice vytahuje vezírek a nám lehce vysychá v krku. 12kg. To jsme nečekali a trneme hrůzou, kolik naváží druhý z týmu. Při pohledu na váhu lehce přes 7kg nám padá velký kámen ze srdce. Další týmy už takové váhy nemají a my ke včerejší dvojce přidáváme jedničku. Radost je obrovská a začínáme věřit v to, že zatím životní výsledek je blízko a mohla, nebo spíše měla by se nás týkat bedna. V to bysme před závodem v tak obrovské konkurenci mnohonásobně zkušenějších závodníků ani nedoufali. Balíme všechno to harampádí a jdeme na vyhlášení. Postupně sbíráme info, jak kdo dopadl a nějak se nám zdá, že všichni jedničkáři nebo dvojkaři z prvního dne dnes nakoupili vyšší počet bodů. Přichází k nám Radynek a gratuluje k vítězství závodu, což ani jeden moc nechápem a koukáme na sebe jak dvě jelita ☺. Pořadatelé však postupně vyhlašují další a další místa a když nejsme ani třetí a ani druzí, začínáme tomu věřit. Jsme vítězi Barbus cupu 2021!

Naše radost nezná mezí a postupně přijímáme gratulace od mnoha ostřílených ligových závodníků a reprezentantů. Voláme i našemu kapitánkovi Honzovi, který je zrovna na cestě na dovolenou a chvilku nám to vůbec nevěří. Ale radost asi taky má ☺

Nutno přiznat, že k tomuhle výsledku nám samozřejmě pomohl příznivý los, zejména v nedělním kole. Ale i tak na sebe musíme být hrdí, jak jsme obstáli v takhle nabitém závodním poli a je jen na nás, abychom potvrdili, že to nebylo jen díky náhodě a dobrému losu.

Tak na Barbus cupu 2022!