Zimní liga. Seriál závodů, který už 3. rok neodmyslitelně patří do mého kalendáře. Chytá se jistě déle než 3 roky, ale přiznávám, že nevím, kdy na jihu začala. Myslím, že se v zimě začalo závodit na Moravě, kde se do toho kluci pustili a sem k nám přišla posléze. Je to možná dáno i faktem, že na Moravě bylo minimálně na začátku více feedrových nadšenců a závodníků. Dnes jsme ve fázi, kdy se každého našeho kola účastní mezi 30-40 rybáři, kteří mají  feeder rádi. Každý závod má velmi příjemnou a přátelskou atmosféru a všichni se rádi vracíme. Důvodů, proč v náročném zimním (ne vždy jsou ale podmínky nevlídné) počasí sedět u vody, je hned několik. Už jsem zmiňoval výbornou partu kolem feedru tady na jihu čech, všichni se rádi potkáváme u společného koníčku, u čaje a něčeho dobrého můžeme popovídat. Dalším důvodem je , že člověk úplně nevypadne z rytmu, který během sezony na závodech potřebuje a musí i přes zimu párkrát zapojit hlavu a tělo, aby chytačku dobře zvládl. V neposlední řadě má chytání v zimě své půvaby a kouzlo. Když se vracím vyvětraný, někdy vymrzlý, hned mi večeře více chutná, horká sprcha, vana nebo dokonce sauna, to je potom odměna. 

Letos jsme naplánovali 3 závodní termíny, 2 ještě v roce 2021 a závěrečný na březen letošního roku. Volba vod byla opravdu povedená, především proto, že každá byla úplně jiná a vyžadovala zcela jiný přístup k tomu, abychom si dobře zachytali, popřípadě byli úspěšní. V následujících řádcích bych rád popsal každé kolo tak, jak si ho pamatuji, jak mi utkvělo v paměti a co si myslím, že v daném kole na daném revíru bylo zajímavé.

1. Kolo Planá nad Lužnicí (Podzim 2021)

To, že jsme se sešli brzo ráno, losovali, tlachali a mudrovali, zda to půjde a míchali krmení, to psát nemusím, to je jasné. Zajímavá je v Plané nad Lužnicí trať spojená s několika paradoxy. Je to krásný kus řeky Lužnice, ale zároveň je přímo ve městě, za zády jsou lavičky asfaltová cyklostezka, škola, městský úřad a závod je napůl urbanfishingem. Chytáme v nadjezí, ale čím blíže jezu, tím méně vody tu je. Často sem chodí rybářský kroužek, junioři nachytají spoustu krásných ryb, ale po většině z nich není o závodech ani vidu ani slechu. Často zde bojujeme s vodou, která je pouštěna při výlovech z rybníků do Lužnice, to řeku lehce podkalí a nese s sebou listí a nečistoty. Hned za sektorem A je hospoda. To není paradox, ale příjemný fakt, především po závodě . V Plané se dá soustředit na několik taktik. Chytání plotic a drobných ryb jako jsou skaláci (cejnci malí) nepříliš daleko před sebou, což je díky systému bodování ZL, kdy jde spíše o množství poté míru a nikoli o váhu, vyhodné (pokud alespoň trochu berou), nebo věřit ve větší úlovek v podobě hezkých cejnů a kapříků, kteří zde také jsou, ale jsou mnohem méně čitelní. Nečekal jsem žádná velká “jatka” moje příprava tedy spočívala v jemném černém krmení (ploticová vs. cejnová směs) a na platu jsem měl ještě červy a pinky z nichž jsem část utopil, aby se natáhly a nehýbaly se. Zbytek tvořilo dohromady asi 10 hnojňáků pracně vydolovaných z kompostu. Obě kola jsem seděl v sektoru B a nemusel řešit krajní místa na trati a boj s nimi. (v tomto závodě se to nakonec ukázalo velmi užitečné, protože kraje z některých míst přechytat prostě nešly). První úvahou bylo chytat drobnou rybu průběžně jen s trochou krmení na přibližně 20m. Zároveň jsem chtěl krmit (občas krmítko) na 45m, abych měl únikovou variantu. 45m je v nadjezí na Lužnici asi 10m od druhého břehu. První hod po zakrmení s nástrahou = ihned záběr a skalák . Druhý ihned záběr, ale rybu jsem netrefil. V duchu se plácám po zádech, jak jsem to hezky vymyslel. Na další vice než půlhodinu to bylo vše. Prostřední sektor se ukázal jako sektor, který ryby objížděly obloukem a bojovalo se o každou rybu. Na vzdálenějším místě byla aktivita podobná Dohromady jsem za kolo udělal asi 5 ryb na různé vzdálenosti na různé nástrahy o velké pravidelnosti nemohla být řeč. Myslím, že jsem je chytl především díky aktivitě a zkoušení. (to mi alespoň přineslo obrázek jak “špatné” bude i druhé kolo) V sektoru s minimální aktivitou a úlovky o pár rybách mi to ovšem stačilo na vítězství. 

Kolo 2. Nečekal jsem, že se aktivita ryb zvýší, pár lidí se v sektoru proměnilo a přišlo se vytrápit k nám do Béčka. V druhém kole jsem se mnohem více soustředil na místo u druhé strany. Předchozí kolo mi ukázalo, že pokud ho dobře připravím (budu přesný což bylo dost obtížné, protože foukal vítr jako blázen) , vytvořím tím malé koncentrované místo, na které dříve nebo později nějaký cejn, objíždějící spoustu vlasců, dorazí. Tahle taktika, ale obsahuje hodně trpělivosti a víry, že dělám věci správně. A je na míle vzdálená aktivnímu rychlému chytání, které mám rád. Ale jelikož se kolem mě nechytalo nebyl důvod být z toho extra nervózní. Vzal jsem větší krmítko se spodní zátěží, aby dobře drželo směr, dal do něho pár pinek a hodně utáhl a namačkal krmení a nadipoval ho. Dipovanou nástrahu jsem dal i na háček. V 5-8 min. Intervalech jsem to opakoval téměř celé kolo.  Přineslo mi to 4 nebo 5 záběrů, ze kterých jsem vytěžil 3 ryby. Vše velcí cejni, kteří mi v sektoru B vyhráli 2.kolo.

Tento závod byl v mém sektoru zkouškou nervů, myslim, že spousta kluků by mohla vyprávět. Krajní sektory si zachytaly lépe a tradičně v sektoru C nebyl problém nachytat 15 pěkných ryb. Díky tomu, že jsem byl jediný se součtem umístění 1+1 jsem první kolo vyhrál i celkově ačkoli jsem neměl zdaleka nachytáno nejvíce. Druhý byl Luboš Mlčák a třetí Richard Hejda.

2.Kolo Hněvkovická přehrada (Podzim 2021)

Video ze závodu zde: http://honzovorybareni.cz/feeder/video-zimni-feeder-kapri-a-cejni/ 

Oproti kolu prvnímu je to přehradní nádrž. Zcela jiná trať, ryby a možnosti jak je chytat.  Sedíme na dlouhé písečné pláži. Pár desítek metrů za sektorem A je opět hostinec (asi znamení). Voda je zde klidná a hluboká na “bonusových” místech obsahující pařezy a vázky. Lovit se budou především cejni a kapři (kterých je na této přehradě opravdu požehnaně) Dokonce jsem čekal, že na některých místech mohou i dominovat. Vzdálenost je tu na feedrové chytání v podstatě neomezená. Hloubka v závislosti na vzdálenosti také klidně 9-10m. Opět jsme se sešli velmi brzy ráno, opět jsme si dali čaj, opět nás bylo hodně (téměř 40) a opět jsme rokovali o tom jak to asi půjjde, co bude dobré, co nachytáme nebo co bychom chtěli nachytat. Má myšlenka č.1 směrem k tomuto revíru je najít vzdálenost a hloubku, kde se ryby budou bez obav krmit, ale nebude to příliš daleko. Na půlce trati stačilo něco mezi 20-30 m na druhé polovině o trochu více. Los mě poslal v prvním kole na sektor D (2 místa od kraje) a v kole druhém se posunu na sektor C v podstatě doprostřed. Zrovna zde díky možnostem, které přehrada skýtá nehrají krajní místa nijak zásadní roli a věřil jsem, že bude možné nachytat a zvítězit téměř odkudkoli. V tomto závodě jsem se chtěl soustředit jen na 1 vzdálenost, té se věnovat po celou dobu kola a postupně místo “vypiplat”  k dokonalosti a rychlým záběrům . (utopická představa značka ideál). V prvním kole, ač jde o zimní ligu použiji i větší krmítko na zakrmení. Ovšem nemůže se to přehánět limit krmení na kolo v podobě 2l směsi opravdu není mnoho. Krmítka jsem uzavřel lepicí páskou, nebo používal takové, která nebudou příliš trousit krmení do sloupce, přece jen chytám na hluboké vodě, a krmení které se vyplaví při propadu krmítka nedopadne na stejné místo jako krmítko. Zvolil jsem i těžší krmítka, kvůli urychlení celého klesání. Ano stačilo by i krmítko od 20 až 30g, ale snížil bych přesnost a doba propadu by byla nekonečná. Na obě kola jsem namíchal “Jemného kapra” od Sensasu a černé turbo. Chvíli trvalo než ryby na naše místa najely , ale následně jsme si všichni velmi pěkně zachytali. Dokonce mi v druhé polovině kola kapřiska vytlačila veškeré ostatní ryby, především cejny, které jsem do té doby chytal a místo zcela ovládla. Zdolávání kaprů na jemné vybavení, to byly parádní 2 hodiny prvního kola. Sektor D jsem vyhrál a následně jsem se po čaji a lehké pauze stěhoval na C, tedy po své pravé ruce v podstatě do středu trati. Zde se chytalo o něco dál tedy místo 20-25 m spíše 30 a více. Zde po zakrmení bylo znát, že si s klukama kolem více konkurujeme a záběry nechodily ve velké pravidelnosti, velmi pomohlo po serii zaběrů dokrmit, protože se často stávalo, že po 1-2 chycených rybách ihned začal chytat soused to znamená, že ryby se posunuly k němu a já je musel lákat zpět. Byl to ovšem problém celého sektoru. Tady následně bylo jedno co bylo na háčku, ale 2-3 červíci fungovali skvěle, zatraktivnění nástrahy např. dipem intervaly k záběru viditelně zkracovalo. V tom vedlejším (sektoru) ovšem přivedl vše k dokonalosti Radek Křenek , který na Déčku tahal rybu za rybou tedy spíše kapra za kaprem na hod. Viděl jsem hopřes  5 míst, ale byl to koncert. V tomhle kole jsem C vyhrál s odřenýma ušima o pár cejnů.  Celé kolo vyhrál Šmíťa (Marek Šmitmajer) za 1+1 na CIPS, já byl druhý a třetí Jirka Svoboda, který nabouchal desítky cejnů v druhém kole a udělal nevyšší CIPS celého dne.

Vložené kolo Dalešická Přehrada a zimní liga MRS

Aby toho zimního chytání nebylo málo, přijali jsme pozvání od kluků z MRS a zůčastnili se jednoho kola jejich „zimky“ na Dalešické přehradě. Voda je to hluboká a cejnů je zde opravdu hodně a hlavně jsou aktivní i když je opravdu zima. Specifikum této přehrady je, že se hodně hýbe s vodou, je pravda, že když mi někdo řekl hodně, nečekal jsem, že až tak, což je také vidět na fotkách v galerii, Z bedny jsem na konci kol udělal poloviční ponorku. Na tento závod jsme jeli s Agnym a Lovíkem (Peťou Lovětínským) a museli jsme opravdu brzo vstávat, abychom vše stihli. Je pravda, že z vyhřáté postele se člověku do mrazu příliš nechce, ačkoli se těší na kluky a chytačku. Dorazili jsme na sraz hodili věci na vozíky a odvezli na dlouhou pláž. Klíčem k úspěchu bylo najít vzdálenost kam budou ryby ochotné dojet a spolehlivě brát tak, aby jsem nemusel házet příliš daleko. Jenže zkušenost s touto vodou jsme měli minimální a proto jsem v prvním kole klipoval přes 40 m, což se na hlubokém sektoru A ukázalo jako zbytečné. Se signálem jsem začal krmit a byl jsem hodně překvapen, že všechna krmítka kolem mě začala padat na poloviční vzdálenost než to mé. Chvíli jsem tak odchytal, ale potom, co kolem kluci tahali v rychlém sledu rybu za rybou cukl jsem, zpět na 30 m otočil zde 2 větší krmítka a v podstatě na hod dochytal ryby v tomto kole tady. Bohužel mi finiš nestačil a skončil jsem druhý za Ivanem Peťovským, který chytal od začátku do konce. V kole druhém si vedle mě sedl Zauwik a těšil jsem se na dobrý match. Oba jsme chytali od prvního nahození a ryby parádně braly. Braly tak dobře, že jsem i přes stoupající hladinu nechtěl cuknout s bednou po břehu nahoru, až jsem na konci kola skoro nedošel suchou nohou na břeh. Se Zauwim jsme chytali ve stejném rytmu, jen já jsem neměl občasné pauzy, zatímco Honza jo. Jako nástraha se osvedčily pinky a dávkoval jsem je i do každého krmítka. Důležitá byla aktivita a občas změnit velikost krmítka, aby člověk dokrmil, nebo v případě window krmítka netrousil krmení ve sloupci. S výkonem ve druhém kole jsem byl vážně spokojený a bral jsem za 1. V konečném účtování mi výsledky přinesly výhru v závodě a měl jsem z toho neskutečnou radost (ostatně jako vždy, když se něco podaří), že jsem i mimo domácí vody dokázal obstát v šikovné konkurenci. I tato zimka má bezvadnou partu lidí, kteří ji pořádají a chodí společně rádi k vodě. Rád se sem na nějaký závod vrátím. Za zmínku ještě stojí zastávka na večeři na zpáteční cestě. Restaurace u Procházků v Lukách nad Jihlavou. Páni, dlouho jsme si tak nepochutnali , a ochutnali jsme snad půlku jídelního lístku, Polévku, gulášek, palačinky, dort, jak jsme po celém dnu na vzduchu byli hladoví. Polévku jsme dokonce otočili dvakrát. Luxusní konec dne.

3.Kolo Vltava (České Budějovice) Březen 2022

Trať přímo v Českých Budějovicích nad známým závodním úsekem v Českém Vrbném. Nikdy dříve jsme zde závod nechytali. Vltava zde v závislosti na průtoku docela tečem zvláště na jaře. 80g krmítko v trénincích nebylo výjimkou. Řeka je zde široká asi 50 m. Tvrdé kamenité dno na kterém hledají něco k snědku především podoustve menší podoustvičky a cejni. Byli jsme si zde zachytat i před závodem a pokaždé to bylo jiné jak z pohledu ryb, které se chytali tak i z pohledu průtoku. Kdo zde vždy zachytal velmi pěkně byl Germének (Honza Němec), dokázal podoustve rozkousat a pravidelně je pěkně chytat. Ráno dorazilo opět ke čtyřicítce rybářů, a bylo krásné březnové počasí. Sluníčko slibovalo, že zima nám nebude, ale současně v mělčí čisté vodě Vltavy bylo jasné, že to nebude žádné velké rybobraní. Hned ráno přišla první komplikace, nasprejované číslo místa na trávě zeleno/zlatým sprejem nebyla ideální kombinace. Ale všichni jsem si nakonec někam sedli. Tentokrát jsem zvolil slanou variantu krmení a to řeku s cejnem obojí černé. Krmil jsem pouze pinkou a velmi lehce. Ryby kromě krajních míst trati braly velmi opatrně a málo. Museli jsme hledat cestu. točil jsem 2 místa a vymodlil několik záběrů, které jsem vesměs proměnil. Konečných tuším 7 ryb stačilo na 2. místo v sektoru za Lubošem Mlčákem, který v poslední hodině přišel na to , jak ryby rozběhnout a všechny nás přejel. Ve druhém kole jsem paradoxně šel na jeho místo. Bylo fajn, že jsme si řekli, jak jsme oba chytali a do druhého kola nám to pomohlo. Kouzlo bylo ve změně prezentace nástrahy , chytat jemně a měnit radikálně délku návazce. Na háček jsem dával pouze jednoho červa. I díky radám od Luboše jsem ve druhém kole svůj sektor vyhrál a nachytal v cejnech a podoustvích téměř dvakrát tolik co Rony, který byl druhý. 

Celkově kolo ovládl Luboš se součtem 1+1 , druhý byl Šmíťa za 2+1 a třetí Rony za 1+2. na mě zbylo za 2+1 dokonce až páté místo.

Velký obdiv patří i kategorii, chtěl jsem napsat dětí, ale někteří jsou větší než já. Tedy kategorii Juniorské, kdy celou zimku absolvovalo několik odvážných a šikovných feedrových nadějí. To, jak to naděje celé zvládly a že se mezi dospělými neztratily dokládají i přiložené tabulky výsledků v Galerii. Velký obdiv a dík za to, že vás rybaření baví.

1. Michal Vyskočil 10+6+3+4+2+3 součet 26
2. Eda Hořejší 6+2+10+10+5+1 součet 34
3. Štěpán Kettner 5+8,5+10+10+7+7 součet 47,5

A jak dopadla naše celá zimní liga? Po 3 závodech a 6 kolech?

1. Jan Vojta za 1+1+1+1+2+1 a součtem 7
2. Luboš Mlčák za 2+1+3+5+1+1 a součtem 13
3. Marek Šmitmajer 1+8,5+1+1+2+1 a součtem 14,5

Jsem rád, že se stále kolem našeho rybaření schází tak dobrá parta lidí, co mají závody rádi a jsou ochotni přiložit ruku k dílu a ku prospěchu celé věci. Uvidíme se na letošním ročníku, který začíná za „pár“ týdnů, pravděpodobně 19.listopadu.