Lov dravců v proudu – adrenalin na Orlíku

Moje volba padla na Orlickou přehradu, kterou nemám daleko. Díky nízkému stavu vody nyní místy vypadá více jako řeka v dobách dávno minulých, než jako přehradní nádrž. V sobotu od rána pršelo, ale já věděl, že k vodě určitě pojedu. Táhne mě to ven, déšť nedéšť. Jistě to znáte. Všude určitě bude méně rybářů, a také alespoň ozkouším novou nepromokavou bundu, kterou jsem si přivezl z výpravy za švédskými štikami.

Sbalil jsem do auta bundu, brodící kalhoty, boty, vestu a batoh, ve kterém mám dvě krabičky s nástrahami a valím na břeh.

Andrenalinový lov dravců v proudu

K vodě jsem i s kamarádem Tomem dorazil kolem půl čtvrté odpoledne. Chtěli jsme chytat do tmy, tím pádem nás čekalo dobrých 5 hodin chytání a brodění se těžkým, kamenitým terénem. Řeka zde tvoří pěkné proudy a tišiny, občas se ozvala i ryba vyskakující na hladinu nebo lovící dravec. Především boleni do toho občas v mělké vodě u břehu, kde bylo nejvíce malých rybiček, pěkně řízli.

V první hodince jsem zkoušel hladinové nástrahy (více např. o hladinových popperech v našem článku zde). Hladina se rozlétla dvakrát a pokaždé z toho byla slušná štika kolem 65 cm. Jednu jsem zdolal, druhá nástrahu vytřepala těsně u břehu. Nicméně množství hodů a jen tyto dva záběry mě přesvědčilo, abych přebil na něco jiného.

Naše volba padla na různé rippery a další gumy. Dobře jsme udělali. V proudné části nám rychle stahované gumy atakovali boleni a každý záběr byl doprovázen pořádnou vlnou nebo stříkancem vody. Chycené ryby byly okolo 60-70 cm. Ale viděli jsme i větší. Byli ale chytřejší než my, nebo jsme měli prostě smůlu.

Nečekaný krasavec

Lov dravců v proudu není úplně legrace. Po adrenalinovém chytání, s několika utrženými gumami a s rukou už bolavou od rychlého točení kličky navijáku jsme se přesunuli zase o kus níže. Opět jsme házeli přes vodu s cílem najít nějakou rybu více u dna. Znovu nám naše nástrahy doprovázeli hlavně boleni.

V jednu chvíli jsem po náhozu uvízl za kamenem dříve než jsem dvakrát otočil kličkou. Nástrahu jsem na třetí pokus vybrnkal. Jen co se uvolnila zpoza kamene, jednou jsem pootočil a přišel kopanec. Prut se ohnul a já byl přesvědčený že mám na konci velkého bolena. Nicméně po pár desítkách vteřin kopanců a následném ocasu na hladině jsem věděl, že mám na prutě sumce. Můj první vyvláčený sumík větší než 40 cm!

Adrenalin mi stoupl, a musím říci, že vodit sumce v délce okolo 100 cm na 20 gr proutek a ještě ke všemu v proudu je náročné psychicky i fyzicky. Ale podařilo se. Po druhém poklepání na hlavu už se nechal chytit a zvednout na fotku. Měl jsem strašnou radost, protože sumci se mi vždy na vláčku vyhýbali. Pro dnešek jsem měl splněno.

Na tohle jsem se celý týden těšil. Voda, klid, příroda, ryby. S Tomem jsem pokračovali ještě několik stovek metrů po proudu, než jsme se rozhodli začít se vracet. Aktivita ryb ve spodním úseku byla nad očekávání dobrá, jen jich příliš nechtělo končit na háčku. Nedobrané záběry a netrefené nástrahy nám i tak vždy zvedly tepovou frekvenci. Bohužel ale větší ryba se na břeh už nepodívala. Okamžiky, kdy se u vaší nástrahy udělá velká vlna a vy si představujete, co mohlo na nástrahu asi tak zaútočit nebo jakou rybu jste vyplašili, asi nemusím nikomu popisovat.

Začalo se šeřit, zastavili jsme se ještě na některých nadějných místech a na posledním za úplné tmy se mi podařilo přelstít slušného candáta. Kopl mi do nástrahy 2 metry pod nohama, docela jsme se v té tmě lekl.

Ryba je kámoš!

Cesta k autu přes svažitý kamenitý břeh byla zkouškou fyzičky i odvahy. Sice zpocení, ale zvládli jsme to. Moc pěkných 5 hodin na rybách strávených tím, co mě baví. Fotky mám a všechny ryby byly vráceny zpět, abych je já ještě jednou nebo někdo jiný mohl na prutu znovu povodit. Snad se tak zachovají i ostatní úspěšní lovci a tihle krasavci neskončí na kmíně – jak jsme bohužel v průběhu vycházky s Tomem slyšeli od rybáře z druhé strany. Lov dravců v proudu se rozhodně vydařil!