Zmrzlý feeder cup Český Krumlov

Již od začátku ledna se mezi jihočeskými závodníky nemluví o ničem jiném. Pro mě ale začal být závod aktuální až ve čtvrtek před závodem. To jsem se totiž poprvé dostal na trénink. 

Tréninková výprava před závodem

Co se týče námrazy na silnicích, byl to nejhorší den ze všech. Vyrážel jsem ráno na smluvenou osmou hodinu za kamarádem a týmovým kolegou Markem a trochu jsem se obával, že zase nezvládnu dorazit včas. Naštěstí jsem si nechal časovou rezervu a znalost místních „okresek,“ mi pomohla vyhnout se kolonám aut, kamionů a kdoví jakých dalších povozů, které na namrzlých silnicích ještě stály. Slíbil jsem Markovi, že přesně v osm budu u něj a nakonec jsem to i dodržel.

Připravil mi k snídani štiku (ano, štiku k snídani!), pak jsme chtěli dát kafe,  natankovat a vyrazit na ryby. Domluvili jsme se ještě s kamarádem Lukášem, který se chtěl připojit, že okolo deváté vyjedeme. Ale den byl opravdu blbec! Postupně nás potkala řada menších domácích katastrof od rozbité sklokeramické desky až po ztracené handsfree a vyráželi jsme tak nakonec až v 11. Ale co, hlavně že si zachytáme.

A zachytali jsme si opravdu „parádně.“ Lukáš seděl nejvýš, já uprostřed a pod námi Marek. Lukášovi se povedlo celkem asi dvakrát vytáhnout montáž bez nánosu trav. Mně ani jednou. Jediný Mára už celkem slušně chytal. Myslím tedy ryby, ne trávy.

Zatímco já jsem neudržel ani 100g krmítko, on si se svojí šedesátkou v klidu chytal proudníky. Za trénink jich dostal pět, zatímco my s Lukášem jsme neměli ani kontakt. Navíc bylo pod nulou, mrzla voda v očkách, chvílemi když zafoukalo, byla i pocitově velká zima. Takové typické a poctivé lednové počasí. Trochu jsem si tenhle výlet k vodě vytrpěl, ale nějaké poznatky jsem si udělal a už si pomalu začal rýsovat strategii na neděli.

Zmrzlý feeder cup – závodní den

Je neděle 27.1. a já vyrážím na závod jen s malým zpožděním oproti plánu. Kdo čte mé články tak ví, že odjezdy jsou mou slabou stránkou. Ale tentokrát to vyšlo. Všechno jsem měl připravené od předchozího večera, živá mě měla čekat na místě. Tak už jen doufat, že jsem nic nezapomněl!

Po zaparkování jsem rychle přeházel věci na vozíček, protože k vodě je to z parkoviště ještě kus cesty. Navíc mám věcí moc a ještě vezu chleby k polévce, kterou pro nás na pauzu uvařila Barborka. Hned jak jsem přijel k vodě, zlepšila se mi nálada, nevalí to zdaleka tak silně jako ve čtvrtek.

Pak už je scénář jako na ostatních závodech. Přivítání, prezentace a hurá na losování! No píšu hurá, ale většinou mám celkem nervy, když jdu losovat. Ani nevím proč, v zásadě o nic nejde a bývá mi celkem jedno, kam si sednu. Ale je to prostě nějaký vnitřní pocit. Los C1 je dobré místo. Ani ne tak umístěním, nevím přesně, co od něj mám čekat, ale je jen pár kroků od stánku u kterého se i losuje! Takže připraven jsem během chvilky, protože bez stěhování je to legrace.

Při prohazování místa, si najdu hezkou tišinu. No tišina je trochu silné slovo. Udržím tam jen tak tak 70g krmítko, občas poskočí, ale vlastně mi to nevadí. Čekám proudníky a doufám i v něco většího, takže mi vyhovuje, když se nástraha občas přizvedne. I proto volím jako montáž průběžný paternoster a házím kousek za půlku. Dokonce se mi podaří i zarazit do země distanční tyčky. Takže můžu přesně připravit i náhradní prut. Mám tedy připraveny pruty dva a to už poctivá „hevíčka.“ Jeden kousek 3,6 m a druhý dokonce 4,2 m. Holt trénink vypadal trochu jinak. Musím ale říct, že ten první byl zvolený naprosto perfektně. Byl to Garbolino Essential Feeder Distanc (recenze už brzy tady na blogu).

První kolo závodu

Písknutí ohlašuje začátek závodu. Nához. První krmítko jen vyklepávám a druhé už jde s háčkem, na kterém mám napíchnutého červeného červa a půlku bílého. Chvíli sleduji špičku, a když si chystám nalít čaj, zatřepe se. Ještě váhám, čekám. Další pohyb, zásek a je tam ryba! Tak tohle proudník nebude, silný tah dává tušit slušnou rybu. Netrvalo to ani tři minuty a první kontakt. Jen nepropadnout euforii moc brzy. Souboj si zabere nějaký ten čas, není to rychle do podběráku a první ryba je na břehu. Je to slušná parma.

Odháčkovat, přiložit k měrce a podržet jí podběrákem ve vodě. Parma okamžitě vystřelí a vrací se do ledové vody. I nám je celkem chladno, fouká protivný, studený vítr a přesto, že je nad nulou, mrzneme.

Jede se dál, první ryba venku a my pokračujeme. Drahnou chvíli teď nikdo rybu nevytáhl, až po určité době jednu pěknou přidává závodník ob místo proti proudu. Sotva jí vytáhl, už se zase třepe moje špička! Zásek sedí a druhá ryba jde z vody. Moc se jí nechce, bojuje jako drak, ale pomalinku, nespěchat na ní a nechat jí, aby se unavila o prut. Je venku, povedla se. Na slabé návazce a tvrdý prut, je to vždycky ošemetné. Navíc se houpe okolo i těžké krmítko. Ideální kombinace pro ztrátu ryby. Ale abych neodbíhal, je to další parmička. Je to jako s tou první, akorát když vyndám háček, zamotá se mi do podběráku. Ale co, ryba je puštěná, připevním nový návazec a pokračujeme.

Nestihnu háček ani vymotat a další ryba je na prutu. Tentokrát to bylo jedno škubnutí a ohyb, jako kdyby byl na konci parník. Rybu kousek od břehu trhám. Škoda, vypadala moc pěkně, ale na to se nehraje. Další nához a po chvíli je tam zase kousek. Ta už jde ven hezky, poslušně a připisuji si tak další body na své konto!

Příští záběr mi málem sebral prut. Řekou plaval kmen, tak jsem sklopil prut až k hladině a v tu chvíli přišla rána, která mi ho málem vyrazila. Ryba jde ven snadněji a přidávám tedy krásného tlouště, okolo 50 cm. No a v podobném duchu to pokračovalo.

Celkem jsem dostal ven 7 parem a 1 tlouště. Což s přehledem stačí nejen na jedničku v sektoru, ale s přehledem na nejvyšší CIPS prvního kola! Paráda!

Marek, který je pořadatel, mi okamžitě sděluje, že pro lovce s nejvíce rybami v prvním kole, je připravena speciální cena. Uvidíme, jestli nekecá, občas si z nás rád dělá srandu.

Druhé kolo závodu

Je nalosováno do druhého kola. Losování jsem se osobně nezúčastnil, ani nevím, kdo mi losoval, ale něčemu důležitému jsem se věnoval, nebo na mě to číslo prostě zbylo… jdu na A3. Nic moc nevím, protože v prvním kole se na A3 vůbec nechytalo a „áčko“ bylo celé takové plonkové.

Zase jsem nestihl oběd. Než jsem se přestěhoval, proházel si flek a rozložil všechny ty nezbytné zbytečnosti okolo sebe, byl nejvyšší čas začít. Tady se mi však tyčky zarazit nepovedlo a tak jsem udělal dvě hromádky písku a motal mezi nimi.

Jde se chytat. První krmítko, druhé a nához s háčkem. Jenže ouha, špička se ani nehne, jen když se 80g těžké krmítko převalí po dně. První nahození bez ryby, druhé taky a třetí taky. Ostatním se ale daří. Závodník nade mnou už má jednu parmu a na A1 chytil David moc pěkného tlouště. Závodník nade mnou přidává další záběry, ale jen prosekává do prázdna, nebo ryby ztrácí. Pro mě to znamená jediné – je potřeba měnit a to radikálně!

Překlipuji a vyberu si nové místo. Není to náhodný výběr. Vím, jak vypadá dno a mám svojí vlastní teorii na přidělený úsek. Hlavně vydržet a dělat to, co jsem se rozhodl. Navíc se rozfoukaly mraky, sluníčko vykouklo, až jsem zalitoval, že jsem si sluneční brýle nechal v autě. Stihli jsme na slunci sotva roztát a už zase začal foukat ledový vítr. Ale počasí nepočasí, je to tady! První záběr a to poctivý! Klepnutí a ohyb prutu až do půlky. Dlouhé zdolávání, ryba je buď velká, nebo ve špičkové kondici. Když ji dostanu do podběráku zjišťuji, že b) je správně. Má jen něco přes 40 cm, ale bila se statečně. Rychle nahodit znovu, dokrmit a jdeme na to.

Další záběr a… ryba se se mnou vůbec nebavila a okamžitě urazila návazec. Takže přitvrdím ještě víc, jenže ouha, ryby neberou a to zbývá posledních 20 minut a jsme tři se shodným výsledkem. Zkouším tedy zjemnit, nasadit tajnou zbraň a jedem. Dva záběry – dvě parmy. Přišly rychle po sobě a mám tedy ještě 10 minut. Přichází další záběr, jenže ryba je rychle pryč.

Zbývá posledních  minut, chytám už jenom bez krmení a povedlo se vytáhnout ještě jednu plotici. Pěknou plotici. Odhadem měla 22cm. Další dva záběry se mi už nepodařilo zaseknout. Myslím, že šlo znovu o plotice, kterým jsem ovšem vůbec nepředpokládal. 

Zmrzlý feeder cup – výsledky závodu

Sice jsem psal, že Luboš nade mnou chytil jen 1 rybu, ale celou dobu jsem si nebyl jistý, jestli jich náhodou nevytáhl víc. Na prutu jich totiž pěkných pár měl.

Po druhém kole se o výsledek trochu bojím. Nicméně po chvíli je to jasné – mám jedničku i v druhém kole! Z prvního mám CIPS výborný, ale ve druhém už to taková sláva není. Myslel jsem si to a měl jsem strach, aby mě o CIPS někdo nepředběhl o moc. Ale říkám si, že na bednu to stačit bude.

Na třetím místě Jarda Doležal součet 3. „Na druhém místě jsem já!“ vyhlásil kamarád a kolega Marek sám sebe! Součet 2,5. Teď už vím, že je to doma. Se součtem 2 a CIPS 175 jsem vyhrál Zmrzlý feeder cup 2019! Navíc jsem ještě opravdu vyhrál cenu za největší CIPS v prvním kole, za kterou děkuji Radkovi Křenkovi.

Závod měl perfektní atmosféru a za to děkuji všem účastníkům i organizátorům. Barborka zajistila opět skvělý catering a dokonce mi donesla klobásu v půlce druhého kola, když jsem nestihl ten oběd. Za to jí děkuji ještě víc. A nejvíc děkuji všem, se kterými jsem si mohl pokecat.

Abych nezapomněl. O pauze se Luboš přišel podívat do mé závodnické „kuchyně“. Po chvíli se vrátil a ptal se, na co tam mám ty fíky? „Řezal jsi ty parmy na ně?“ Nechám si to pro sebe, ale co myslíte vy, proč tam ty fíky byly?

Tak zase někdy u vody..