LOADING

Type to search

Dravci Návody

Hladinové poppery – maximální adrenalin na rybách

Honza
Share

Přívlač prostě miluju, když se daří, jsou to snad ty nejhezčí chvíle u vody. Alespoň pro mě. I v přívlači jsou ale styly, které jsou zábavnější než jiné. Mezi ty, které vás chytí a nepustí rozhodně patří lov na hladinové nástrahy. Záběry u hladiny jsou totiž neuvěřitelně akční, vzrušující. Najednou se nad hladinou objeví hlava dravce, který zaútočil na vaši „hladinovku“ v domnění, že jde o unikající rybku. Každý záběr vidíte doslova na vlastní oči!

Když přišly na trh první nástrahy, které bylo možné vodit blízko u hladiny, byla to taková menší revoluce. Najednou jste vedle prostoru u dna a vodního sloupce nad ním, mohli zaútočit i na oblast těsně u vodní hladiny. S poppery se nám všem najednou otevřely dveře i do těch nejmělčích a nejzarostlějších revírů. Dostaly jsme se rázem i tam, kam to s jinými nástrahami nešlo.
Pro mé oblíbené poppery je nejvhodnější čas v teplých letních měsících. Hladinové nástrahy totiž imitují ryby zběsile a chaoticky unikající před dravcem a vyskakující nad hladinu. A právě v létě, když je voda krásně prohřátá, je rybí potěr velmi aktivní i u hladiny. Ideální je pozorovat vodu a najít místo plné drobných rybek a pak kolem nich klidně provádět svého popa. Predátory to nemůže nechat (a věřte, že nenechá) chladnými.

V čem jsou hladinové poppery tak unikátní?

Jde o unikátní stavbu těla, kterému dominuje zvláštní čelní ploška. Díky té vytváří hladinové poppery při vedení zvláštní zvuk (ruch) a dráždivý chaos u hladiny. Nástraha naráží na hladinu, podivně duní nebo mlaská a poskakuje „pop – pop – pop“. Chod nástrahy je pak přerušen mohutným šplouchnutím, kdy popper zmizí v tlamě dravce a pak pod hladinou. Kdo jednou zažil ten pocit, bude ho chtít zažívat znovu a znovu.

Jak už jsem zmínil na začátku, hladinové poppery se hodí pro mělčí vody, na kterých zaznamenáte nejvíce záběrů (i když dravcům nedělá problém vystoupat si pro popa i ze dvou tří metrů). Kromě toho, že voda může být mělká, může být i výrazně zarostlá – pohybu popa u hladiny totiž voda plná nejrůznější vegetace nijak nevadí. Nemusíte se bát, že by vám někde uvíznul. Na druhou stranu zvažte, jestli z extrémně zarostlé vody jste vůbec schopni případného dravce vytáhnout. Pokud hrozí velké riziko, že by se ryba mohla ve vegetaci nebo mezi překážkami zaseknout, utrhnout a s nástrahou v tlamě pak třeba i uhynout, zvolte raději jiné místo! Ideální využití pro popy je třeba v polích leknínů, stulíků nebo rákosů. Tady s nimi zažijete úplné rodeo.

Klíčem k úspěchu je přesnost…

Na rozdíl od jiných metod je u popperů nejúčinnější, když se vám povede jej umístit dravcům přímo do „kuchyně“. Když váš popper přistane dva metry od cíle, pak se vám povede mnohem méně záběrů, než když se vám podaří umístit ho přesně tam, kde se ryba zdržuje.

Cvičení dělá mistra a zde to platí dvojnásob. Snažte se umístit co nejpřesněji k překážce nebo travnímu porostu, počkejte, než se usadí vlnky a začněte pomalu táhnout. Pop – pop – pauza… Není nutné táhnout nástrahu stejnou kadencí celou cestu zpátky až ke břehu. Jakmile budete tři čtyři metry od zamýšleného cíle, přitáhněte nástrahu trochu rychleji k sobě a znovu nahoďte co nejblíže k místu, kde tušíte dravce.

… a vedení

Vedení je u poppera (stejně jako u jiných nástrah) velmi důležité. U popa se snažíme trhavými pohyby špičkou vydávat ony charakteristické mlaskavé, pukavé nebo dunivé zvuky. Ty vznikají, když ploška naráží o vodní hladinu. Snažte se neustále experimentovat s různými způsoby vedení, různou rytmikou a rychlostí. Dravci reagují různě na různou kadenci. Začněte třeba s rychlým pop – pop – pauza a pak vložte delší pauzy střídejte tvrdší a měkčí poskoky, zkuste i táhnout extrémně rychle nebo extrémně pomalu a hlavně! dávejte pozor, co jste dělali ve chvíli, kdy ryba zaútočila a to pak opakujte. Vedení je prostě základ. Tím, jak nástrahu vedeme, ji vlastně uvádíme v život a právě vedení ukazuje rozdíly mezi úspěšnými a neúspěšnými rybáři.

Chce to zkoušet, každá ryba reaguje na něco jiného. To, co vydráždí štiku, nechá bolena zcela chladným a naopak. Navíc, co fungovalo včera, může být dnes úplně ignorováno. Štiky a okouni reagují spíše na pomalé vedení, boleni naopak mají rádi rychlejší tempo. Štiky velmi pravděpodobně zaútočí u zatopených překážek, okouni pak na vyhřátých mělčinách – ideálně při východu nebo západu slunce. Od bolenů se pak obvykle dočkáte těch „nejbrutálnějších“ záběrů, kdy vás dokonale ohromí jejich síla.

Okouni mi také často startují po nástraze při přestávkách. Dva tři poskoky, pauza (klidně i delší, kdy si pop jen tak plave na hladině). Právě tehdy na něj okouni zaútočí, resp. ho jen tak sezobnou z kladiny. Můžete někdy i ze břehu sledovat okouna nebo štiku, jak nástrahu sleduje a sebere právě až při pauze. Občas se ale stane i to, že dravec nástrahu sice sleduje, pak ale bez záběru zase zmizí pod hladinou.

Tím co dokáže okouny spolehlivě vydráždit, je také pírko připevněné na zadním trojháčku popa – nechají se jím snadno zlákat a zaútočí.

Na co si dát pozor?

Při chytání s hladinovými nástrahami se nezřídka stává, že rybě vtrhneme nástrahu z tlamy a naše záběry pak vyjdou naprázdno. Můžeme si za to ale sami svojí netrpělivostí – je potřeba nespěchat a nechat rybu, aby si popa trochu srovnala v tlamě. Pokud si ryba na první pokus netrefí, pokračujte s vedením, často zaútočí hned znovu.

Také je potřeba brát v úvahu, že ryby si po čase zvyknou na rozruch, který pop vytváří a pokud ho budeme často využívat na jednom místě, můžeme brzy zůstat bez záběru. Nejvíce záběrů budete určitě realizovat na začátku sezóny, kdy už ryby po delší pauze na zvuk popa zapomněli a jsou méně ostražité.

Jinak je ale největší chybou, kterou rybáři s popy dělají to, že je nepoužívají. Obecně se totiž s popy moc chyb udělat nedá. Může být účinný kdykoli během dne. Mějte tedy nějaký kousek vždycky u sebe a použijte jej kdykoli narazíte na nějaké zajímavě vypadající místo (stín nad vodou, molo, zarostlá zátoka, pařez nebo kmen). Budete překvapeni, kolik ryb můžete na popa chytit i v těch nejrušnějších a nejteplejších dnech.

Na téhle technice nejsou snad ani tak nejzajímavější samotné úlovky, jako jednotlivé záběry a útoky ryb. To je to nejkrásnější. Sledovat na vlastní oči z pár metrů rybu, jak startuje na popa je naprosto dokonalý pohled. Sledujete pruh tříštící vody tam, kde svého popa vedete, pak, když už si myslíte, že jste skoro u břehu a nic se nestane, najednou po nástraze vystartuje číhající dravec. Prutem otřese neuvěřitelná síla a brzda odvíjí metry vlasce, vy se dostáváte do rybářského transu a boj začíná.

Typů popperů a značek, ze kterých můžete vybírat je celá řada. Upřímně doporučuji koupit od každé značky nějaký ten kus, neboť každá má svá specifika. Poppery mohou mít trochu jiný tvar a zpracování tlamičky (čelní plošky) a vydávají tak trochu jiný zvuk, jeden více mlaská, druhý duní a pokaždé se vám tak může podařit vydráždit jiného dravce. Tady jsou mí tři oblíbenci:

Je podle mě trochu škoda, že jsou poppery mezi rybáři brány spíš jako alternativa k jiným nástrahám, nebo jako taková situační nástraha, po které sahají, když se jiným nedaří. Poppery si zaslouží více pozornosti, než se jim u nás dostává.

Tags:

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *