LOADING

Type to search

Dravci Honza doporučuje

Lov sumců na Lipně – můj den a noc na rybách

Marek Paulovič
Share
Sumci jsou moje vášeň a okamžiky strávené na rybách při lovu těchto velkých dravců jsou pro mě nezapomenutelné. Zimní nucená přestávka je proto pro mě trochu utrpení a čas si trávím probíráním fotografií, stříháním videí a psaním článků jako je tento. Takováto ohlédnutí za uplynulou sezónou mi pomáhají přežít ten čas do začátku sezóny další, kdy lov sumců zase začne naplno. Mé poslední sumčí video můžete najít tady.

Celý den bylo děsné vedro. Vzduch se ani nepohnul a teploty ve stínu se pohybovaly okolo 30 stupňů ve stínu. Měl jsem za sebou klasický pracovní den, byl jsem vařený ve vlastní šťávě, ale vidina velké ryby mě celý den udržovala v tempu. Rychle jsem po práci zaparkoval kamion a přeskočil do svého osobáčku. Letmý pohled na hodiny ukazoval asi 5 odpoledne. „Doprčic nestíhám“, v duchu jsem si zaklel a ještě zvýšil tempo.

Lov sumců sice vyžaduje určitou přípravu, ale už mám něco odchytáno. V garáži mi tedy stačilo zhruba 15 minut nacvičených pohybů (pícháky, kufřík se sumčí kosmetikou, návazce, lehátko, spacáček, brolly, 2x kbelík na nástrahy, echolot, kanystr s benzínem, motor, elektromotor a baterii, feeder a krmení) a měl jsem auto napěchované až po střechu. Na tu jsem ještě dvěma kurtnami přivázal gumový člun a přesunul se z garáže k řece.

Po cestě jsem si ještě koupil něco k snědku – grilované kuře a 10 rohlíků. Žádná zdravá strava, vím. Je to ale asi moje nejčastější jídlo v sezóně, kdy se snažím na ryby vyšetřit každou minutu a na vyvařování tedy není čas.

Rychle rozkrmím místo a čekám u řeky na první záběr. Z budějovického náměstí akorát zazní zvonkohra „K Budějicům cesta….“, a já tudíž vím, že je přesně 18 hodin. Už po chvíli sekám a tahám prvního cejnka. Je malinkatý, přesto otvírám kbelík a cejnka beru. Nejednou se mi totiž stalo, že mě vypekli nástražky pro lov sumců.

Po půl hodině chytání mám v kyblíku pár rybek, ale jen jedna je velikostně vyhovující a to mě začíná trochu znervózňovat. Je to zákon schválnosti, když potřebujete nachytat, tak to nejde. Až o další půlhodinu později si konečně oddechnu. Mám v kyblíku 3 cejnky a 2 plotice té správné sumčí velikosti. Ostatní rybky, které se mi dnes pro lov sumců nehodí, pouštím zpět do řeky.

Připojím vzduchování a vyrážím směrem na Český Krumlov. Ten se mi naštěstí daří projet bez delšího zdržení a pokračuji tak v klidu dál k Lipenské přehradě. Dorazím na své oblíbené místo, shodím člun na vodu a přidělám na něj spalovací motor a echolot. Pak do lodi přeskládám celý obsah vozu. Podivné, že se do člunu vejde to samé, co do auta. Přitom mi auto přišlo nacpané až po střechu.

Zkontroluji si své nástražky a vyměním jim ještě na cestu vodu. V teplé vodě jsou rybky náchylné a mohli by leknout. Mírně po osmé hodině večerní vyplouvám konečně na přehradu. Projedu kolem šesti bójek a prohodím pár vět s ostatními sumcaři . Dozvídám se, že zatím chytili…..no prostě nic. A také se dozvím, že místo kam mířím já, je dnes obsazeno. Proto stáčím člun doleva, hlídám si břeh a zároveň čtu hloubku na echolotu.

Konečně se mi to líbí a mířím ke břehu. Rychle vyházím věci na břeh a nástražky do vody. V kýbli to pořád pěkně šplouchá, takže paráda, ryby jsou živé a aktivní.

Beru si bójky a zhruba 10 minut brázdím vodu sem a tam. První bójku umisťuji vpravo asi na 5 m za hranu, kde se dno zvedá z 8 m na necelých 5 m. Druhou umístím nalevo, do mělčí části na 3 m, kde jsem našel jakési nerovnosti na echu. Jsem přesvědčený, že to je shluk pařezů a kořenů – místo, kde si ryby rády hledají úkryt.

Vyskočím na břeh a složím dohromady pruty, nandám splávky a olova. Levý prut dávám do stojanu s odklopenou cívkou, beru s sebou splávek s už nastavenou hloubkou 1.5 m. Do člunu beru i celý druhý prut. Blížím se k levé bóji. Už ji špatně hledám, je skoro tma. Zavazuji trhací vlasec a opatrně odjíždím k druhé bójce. Po chvíli ji nacházím, odměřuji vzdálenost trhačky od boje tak, aby nastražená ryba lavírovala na hraně. Spouštím olovo přes splávek až na dno a povytáhnu o 50 cm (což je délka návazce) a pak o další metr a dávám zarážku, za kterou zavazuji i trhačku.

Rychle ke břehu s prutem v ruce, ale dávám pozor, abych nenabral do motoru pletenku z prvního prutu. To když se stane, vše se pak komplikuje a náprava situace vždy zabere minimálně hodinu. Konečně šťastně vyskočím na břeh a oba pruty pořádně vyšponuji v stojanech.

Zpět na vodu. Tentokrát s sebou beru dva návazce a nástražky. Musím jet po šňůře, protože je totální tma a nechce se mi moc svítit. Sláva! Je před půl jedenáctou a já mám hotovo. Nezapomenu nasadit rolničky a světýlka, bez kterých si sumcařinu nedovedu představit.

Teď už v klidu rozložím lehátko a brolly. Natáhnu se a povečeřím. Přitom poslouchám co se děje na hladině. Vzduch se ani nehne, odhaduji to na další tropickou noc. Je tma jak v pytli a z jezera ke mě doléhá šplouchání četných zálovů. Je novoluní, měsíc dneska zůstane schován celou kratičkou noc, takže na sumce je to vyloženě ideální chvíle. Z přemýšlení mě občas vytrhne pronikavý zvuk rolniček, ale je to jen reflex. Vím, že takové zvuky vyloudí rolnička po naražení netopýra do šňůry. Já čekám na úplně jiný zvuk. Pozoruji hvězdy a poslouchám ty úžasné zvuky noční přírody a pomalu začínám podřimovat…

Najednou mě ze spánku probere zacinkání rolničky. Ve vteřině stojím u levého prutu a čekám co se bude dít. Za chvíli se zvuk zopakuje a prut se začíná třást. Rychle jej vytáhnu a dotáčím kličkou co nejrychleji než ucítím kontakt, pak dvakrát rychle přiseknu a už tam je. Jupíí! Nebude to žádný Holdegrón, to vím hned. Bez většího vysílení dotáhnu rybu ke břehu, přesto mi srdce buší jako o závod. Tyhle noční starty z nuly na sto, zvládám s věkem čím dál hůř. Sumík má něco kolem metru a u břehu dělá kotrmelce. Musím dát pozor, aby mě nenabral trojháčkem, neboť stojím po kolena ve vodě. Rybu srovnám a opatrně jí zbavím háčku a nechávám odjet zpátky do jezera. Je to sice jídelní kousek, ale atakuje hranici 7 kg a s nástražkama bych se už dostal přes denní limit a musel bych do půlnoci stáhnout i druhý prut.

Je potřeba začít znovu od začátku. Těsně po půlnoci, kdy má být klid na větší rybu. Prohodil jsem proto motory na člunu a tentokrát s elektromotorem vyjíždím potichu do tmy zavést znovu prut. Naučil jsem se to udělat bez zbytečného ježdění sem tam. Takže za čtvrt hodinky už opět ležím na lehátku a oba pruty jsou spolu se mnou připraveny k boji.

O pár okamžiků a trochu spánku později (dodatečně zjišťuji že jsou dvě ráno) se ozve další cinknutí. Záběr zprava. Než se stačím dohrabat k prutu, je ohnutý nad vodu a brzda řve do tmy. Nejde mi ani vytáhnout ze stojanu. Tady už ani nemusím dávat pojišťovací zásek. Ryba to valí na hloubku. Odvazuji člun a skáču do něj. Celou dobu si to ryba bere přes brzdu a já se nechám táhnout, abych ji připravil co nejrychleji o síly. Pomalu se k ní dotahuji a pomáhám si motorem. Dostávám se nad rybu do těsného kontaktu. Ta už ví, že je zle a začíná mě točit dokola, ale stále u dna. Potřebuji ji odlepit a dostat k hladině, což se mi konečně daří. Svítím na hladinu a pod splávkem už vidím olovo a kus návazce. Potom se objeví mohutná hlava s doširoka roztaženými perutěmi.

Tím to ještě nekončí, teď teprve začíná ta pravá přetahovaná. Vytáhnu rybu k hladině, ta se lekne a vyrazí znovu ke dnu. V tomto náporu síly, by se mi mohla utrhnout v návazci, pokud včas nepovolím. Popřípadě se může vyříznout, ačkoli háček má tentokrát zaseknutý pevně v koutku, ale člověk nikdy neví. Takových výpadů udělá v následujících minutách asi patnáct. Znovu a znovu tahám její váhu ze dna až k hladině. Odhaduji že bude mít něco kolem 50 kg. Nohy a ruce se mi třesou. Je v tom vše. Rychlé probuzení, adrenalin i vysílení z boje s rybou. Ale nehodlám to vzdát. Lov sumců je i o síle a výdrži. Mezi jednotlivými výpady beru foťák a snažím se udělat pár fotek, podle toho, jak se ryba staví. Z dvaceti vyjde možná jedna dobrá.

Po dlouhém boji, vysilujícím pro oba je ryba konečně připravena k vylovení. Nandavám rukavici a opatrně jí sahám do huby. Vím že se lekne a cukne hlavou. Přesně to se taky stalo! V takovém případě musím vědět, jak jsou poskládané háky jinak je malér na světě. Jakmile se mi ji podaří chytit za spodní čelist, je moje. Prohne se, nápor na ruku je obrovský, ale musela by mi ruku zlomit v lokti, abych jí pustil. Přesunu se k přídi a přetáhnu jí do člunu tudy, abych se nepřevrátil. Joooooooooo!!! Řvu a emoce, které znáte z televizních pořadů nejsou vůbec přehnané. Ke břehu vezu rybu, která zabírá celý vnitřní prostor člunu. Paráda.

Vyndavám unaveného sumce do mělčiny a rozkládám trojnožku na foťák. Udělám pár zkušebních fotek a nastavuji samospoušť. No je to taky boj. Když už za deset sekund stihnu za rybu vlézt, tak se pohne. Nechci rybu déle trápit, takže se spokojuji s fotkami, které rozhodně nejsou dokonalé, sumce přeměřím a pustím. Beru foťák a natáčím si ho, jak majestátně odjíždí a mizí. Lov sumců miluji i pro tyto okamžiky, kdy toto nádherné zvíře mizí svobodné zase zpátky pod hladinou. Tato videa mi pak vždy pomáhají přežít dlouhou zimu bez chytání.

Lehám na lehátko, 5 minut rovnám záda a čučím do nebe. Pak se pouštím znovu do akce a ještě jednou rychle zavážím, vždyť ještě minimálně ještě hodinu bude tma. Jen když je nahozeno může přijít záběr. Do rána se tak nestane, ale to už je mi jedno.

Nutno dodat, že takovýchto nocí podnikám v sezóně nesčetně. Ale jen pár bývá s rybou. S velkou rybou pak ještě méně. Tento sumec sice atakoval hranici 2 metrů. Ale nepřekonal ji. Tuto metu se mi v Čechách zatím nepodařilo zdolat, vždy pár cm chybělo. Tak snad příště.

Mrkněte na sestřih ze sezóny 2018 a napište nám, jestli je i pro vás lov sumců vášní a jaké nejlepší úlovky jste v loňské sezóně zaznamenali vy?

Tags:

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *