LOADING

Type to search

Několik věcí, které vám o rybaření nikdo předem neřekne

Od vody

Několik věcí, které vám o rybaření nikdo předem neřekne

Honza
Share
Nevím jak vy, ale já jsem se rybářem stal už v 6 letech, kdy jsem začal navštěvovat rybářský kroužek v jednom menším jihočeském městě. Tam mě pan Janus naučil mít rád přírodu, vodu, pozorovat, poslouchat, hledat ryby a užívat si každou chvíli strávenou s prutem u vody. A tak jsem se stal rybářem. Mnozí z vás se ale možná dostali k rybaření trochu později, možná v dospělosti, někdo možná strávil nedávno prvních pár hodin u soukromého rybníka a teď přemýšlí, co dál? Budu dál chytat, nebudu?

Rybaření je sice možná jedním z nejpopulárnějších sportů nejen u nás, ale i ve světě, většina lidí však přes to nemá ani ponětí o tom, co se skutečně děje na březích našich řek, jezer a rybníků. Existuje obrovské množství předsudků a mýtů o nás o rybářích i o našem koníčku. Průměrný Čech se třeba domnívá, že je to hrozná nuda, že na rybách zaručeně vždycky prší (nebo že ryby berou hlavně, když prší), že na ryby chodí jenom staří lidé (respektive staří muži v důchodu), že jediná ryba, kterou my rybáři dokážeme chytit je malá (ačkoli se v daném rybníce samozřejmě ukrývá hned několik štik, schopných spolknout celou labuť), a že si tento svůj malý úlovek vždycky dokážeme náležitě přikrášlit a hodiny o tom vyprávět… Takže, dříve, než se i vy připojíte k těm tichým bláznům sedícím v každém počasí na břehu de facto každé myslitelné vodní plochy, přečtěte si níže pár věcí, které se vám o rybaření zatím nikdo neobtěžoval říct.

To nejdůležitější hned jako první:

Rybolov je víc než jen chytání ryb

Samozřejmě, když chytíte nějakou rybu, je to fajn. Ale pokud chodíte na ryby jen kvůli úlovkům, tak vám něco uniká. Ryba na prutu je odměna. Na rybách jste blízko přírodě, sedíte tiše na jednom nebo několika místech – tak tiše, že skoro splýváte se svým okolím. Najednou zjistíte, jak se příroda chová ve dne a že není pravdou, že v noci za tmy všechno spí. Studujete stanoviště, pozorujete ho, zjišťujete, kde by mohly být ryby a pokud je to možné, snažíte se je přimět, aby zabraly. Když vám to půjde, pravděpodobně i nějakou rybu chytíte, a pokud nechytíte ani jednu, budete i tak spokojeni protože jste strávili příjemné chvíle u vody se vší tou krásou kolem.

Všechno smrdí! 

Nebo někomu možná voní, ale všechno je prostě cítit. Ryby jsou cítit. Vaše návnady jsou cítit – ať už se jedná o červy, nejrůznější moučky, směsi, pelety nebo boilies. Je pravda, že některé příchuti voní dnes celkem příjemně (třeba taková brusinka, tuti fruti nebo pampeliška, co říkáte?), jiné jsou na tom s tou vůní o poznání hůř. Když budete mít štěstí a něco chytíte, rázem začne být cítit váš podběrák a věřte, že ten už se této své vůně nikdy nezbaví (obzvlášť když ho někdy zapomenete vyndat z batohu a nechat uschnout). Vaše oblečení se brzy stane hadrem, do kterého si budete během chytání utírat ruce, takže začne „vonět“ i vaše oblečení. Pokud máte sklep, kde si své vybavení a oblečení můžete skladovat odděleně od zbytku domácnosti, máte pravděpodobně vyhráno. Pokud takové štěstí v podobě sklepa nebo kůlny nemáte, připravte se na věčný boj se svými blízkými: „Nemůžeš si ten smrad odnést někam jinam?“ Co teprve masní červi zavření v lednici, aby byli k použití co nejdelší dobu. Je tu snad někdo, kdo slyšel od své manželky: „Samozřejmě jen si tam ty červíky dej, vůbec mi to nevadí.“

Stanete se terčem narážek

A to v tolika různých variantách, které jste si před tím, než jste vzal poprvé do ruky prut ani nedovedl představit. Za prvé, nikdo nebude věřit, že jste tu rybu skutečně chytil – dokonce ani tehdy, když máte fotografický důkaz. „Photoshop“ budou se domnívat se samolibým úsměvem. Také se připravte na (ne)veselé dvojsmysly týkající se délky vašeho „prutu“. A samozřejmě musíte počítat s hodinami a hodinami hájení své „chyť a pusť“ taktiky před všemi nerybáři, kteří budou kroutit hlavami a prohlašovat, „že v tom tedy ale opravdu nevidí vůbec žádný smysl“. Jakkoli trpělivě budete vysvětlovat, že všechny ryby, které chytíte, neházíte na pánvičku, ale vracíte opatrně zase zpátky do vody, abyste s nimi mohli bojovat znovu další den, setkáte se vždy jen s udiveným pohledem, nechápavým vrtěním hlavou a možná někdy budete z výrazu obličeje schopni vyčíst i upřímnou obavu o vaše duševní zdraví. A pokoušeči „ekonomové“ vám střelhbitě spočítají na základě průměrné ceny povolenky, lístku, pohonných hmot, rybářských potřeb a mnohého dalšího, že i kdybyste všechny ryby domů odnesl, ta povolenka se vám prostě finančně nemůže vyplatit, no prostě nemůže, natož, když si ještě dovolíte ryby vracet zpět…
Nebojujte s tím, nemá to smysl.

Nejlepší čas, kdy na ryby vyrazit je podvečer nebo brzy ráno

Na začátku budete ztrácet hodiny a hodiny během dne zíráním na nehybný splávek, prut bez jediného cuknutí, budete tahat svůj vlasec tam a zpět skrz hlásič záběru, abyste ověřili, že skutečně funguje. Nikdo vám neřekne, že jediné co musíte udělat, je vrátit se po večeři a začít chytat se setměním. Ryby milují večery, obzvláště ty, které přicházejí po jasných, horkých letních dnech, které ryby strávili lenošením. Teprve večer začínají žít. Další dobrý čas je také brzy ráno. S postupujícím ránem se ale podmínky zhoršují, zatímco večer je to naopak – s postupující tmou jsou podmínky pro chytání lepší a lepší.

Kapr není jediná ryba na světě

Možná to pro jistotu ještě jednou zopakuji: Kapr není jediná ryba na světě a úspěch u vody se nepočítá na množství nachytaných a vyfocených kaprů nebo na množství ryb zapsaných v povolence. Ano, možná se tomu ani nechce věřit, ale je to tak. Je všeobecný trend zabývat se lovem kapitálních úlovků ve všech odvětvích rybařiny. Vše jde ruku v ruce s novými systémy, technologiemi a možnostmi. Znám mnoho kaprařů a jako rybářů si jich velice vážím a uznávám je především za jejich postoj k rybařině a rybářské dovednosti. Všichni jsou to ale rybáři, kteří se ke kaprařině dostali přirozeným vývojem a postupem, kdy už jako mladí chytali ryby všemi možnými způsoby a jejich cesta podél vody skončila u kaprařiny a velkých těžkých protivníků.

Z mého pohledu bohužel jsou mnozí rybáři (a přijde mi, že jich je čím dál víc?) dnes jednoduše posedlí jenom velkými kapry a domnívají se, že jediným způsobem, jak nějakého chytit, je kempovat na břehu velkého jezera nebo přehrady. Daná vodní plocha je samozřejmě obvykle proslulá tím, že v ní žije několik monster (která se pravděpodobně budou jmenovat třeba Herman, Vincek nebo možná Velká holka apod.). Tihle rybáři chytají na 4 pruty (někteří přiměli svou partnerku udělat si rybářský lístek a berou ji s sebou, aby mohli nahodit prutů dvakrát tolik), mají nejmodernější sonary, sofistikované soustavy hlásičů záběru a nahazují asi tak do vzdálenosti půl kilometru. Tato úvaha neútočí na rybáře vyznávající tento druh lovu, ale na dnešní dobu, marketing a firmy, které samozřejmě cítí obrovský potenciál k prodání drahého vybavení a z toho důvodu je lov velkých kaprů to nejčastější, co se v rybařině skloňuje. Myslím, že to mnoho rybářů (a bohužel i těch nejmenších) připravuje o poznání zbylých zákoutí rybařiny a s tím spojených krásných pocitů a především nasbírání tak důležitých zkušeností, které následně při lovu největších a chytřejších ryb tolik potřebují. Přece jenom, když už do vybavení na několikadenní výpravy investuji, těžko se přeorientuji na jiný styl lovu a to je škoda.

Nemusíte se ale bát, vážně to není jen o kaprech. Jezera, rybníky i řeky jsou plné nádherných ryb, které stojí za naši pozornost. Takže ano, nemusíme všichni chytat jenom a pouze a pořád dokola kapry, když je tu tolik skvělých a zajímavých ryb jako jsou karasi, cejni, tloušti, sumci, okouni, štiky, candáti a desítky dalších.

Buďte potichu

Mnohem důležitější, než stát se přeborníkem v nahazování do velkých vzdáleností, nebo utrácet velké peníze za nejmodernější techniku je jiná věc. Naučit se být potichu, sledovat vše kolem sebe a být schopen reagovat na nastalé situace. Právě tohle ztracené umění je naprosto klíčové pro váš úspěch a budete možná překvapeni, jak obtížné je pro mnoho lidí se mu naučit. Sedět, chytat a neříkat nic. Jakmile toto zvládnete, zjistíte, že ryby – obzvláště za soumraku – si dokonale klidně a lhostejně plují přímo kolem vás. A ryby, které jsou lhostejné, je přece snazší chytit.

Nemusíte mít úplně dokonalou techniku, abyste mohli začít 

Přečetli jste si nějaké články, bavili se s pár zkušenými rybáři a nyní vám připadá skoro nemožné, že byste něco takového mohli zvládnout? Jste zahlceni informacemi, začínáte pochybovat, jestli jste si vůbec vybrali správný prut a naviják, polovině věcí absolutně nerozumíte, natož abyste je uměli byť jen vzdáleně napodobit? Ano, vaši kolegové mají na jednu stranu určitě pravdu – dobrá technika vám určitě v dlouhodobém horizontu pomůže nahazovat s jistotou a přesněji, volit správné vybavení pro různé podmínky a díky tomu chytit více ryb. Ale upřímně – každý prostě nějak začínal, každý zamotal desítky návazců, utopil desítky nástrah a i ti nejlepší rybáři odcházejí čas od času od vody s dokonalým „zero“ – tedy nejen že bez ryby, ale bez jediného záběru. Důležité je, že máte chuť a tu si rozhodně nenechte vzít. Nejdůležitější je pro vás čas strávený u vody, vše ostatní přijde.

Jakmile se jednou chytíte, už vás to nepustí 

Nestává se to každému, ale někdy, když začínající rybář sedí v autě a jede po práci k řece, nebo když na břehu v podvečer navazuje, nebo když pozoruje pstruha, který zrovna vycucne mušku z hladiny, nebo když uslyší ten typický zvuk, když kapr udělá to samé… to je ten spínač. Někde hluboko v nás – je tam a najednou ho něco sepne. Najednou jste rybářem a bez ohledu na to, kolikrát jste už u vody byli, prostě budete chtít jít znovu a bez ohledu na to, kolik ryb jste chytili (nebo téměř chytili) nikdy to nebude stačit. A je to. Chytili jste se. Od teď jste prostě rybářem a už jím budete napořád. U vody budete šťastný a postupně s přibývajícím věkem už to ani nebude o tom něco chytit ale o tom, že u vody vám prostě bude dobře.

Nezbývá než vám všem, kteří jste se stejně jako já chytili, popřát Petrův zdar!

0 Comments

  1. Unknown 23. 2. 2016

    Překrásně napsáno,táhnout 20kg kapra je taky super,ale určitě je lepší pocit k tomu dojít postupně a ne hned a pořád chtít tahat větší a větší.Přesně,jsou i jiné ryby než kapr!!!!Hezčí,bojovnější a když bude řeč o jídlu,tak určitě i mnohem chutnější.A dokonce někde narazíte i na raky,škeble a bůhví jakou havět.Není to jen o kaprech a už vůbec ne o tom pokaždé něco chytit..jak zde píše autor..je to o pohodě,relaxu…bohužel mnozí se tak na rybách nechovají.

    Odpovědět
  2. Honza 23. 2. 2016

    Děkujeme za chválu, právě proto článek vznikl, byla by škoda, kdyby se rybařina ubírala jen jedním směrem 🙂

    Odpovědět

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *