LOADING

Type to search

Feeder Zimní liga

Jihočeská zimní feeder liga 2018/2019 – druhý závod

Štěpán
Share

Jihočeská zimní feeder liga 2018/2019 pokračovala svým druhým závodem hned první prosincový víkend. Soutěžní trať byla tentokrát připravena na Vltavě v Litvínovicích u Českých Budějovic – mapu tratě si můžete prohlédnout tady. Přihlášek sice nedorazilo tak velké množství jako pro první kolo, ale i tak se dal očekávat zajímavý závod. Jak to celé proběhlo?

Je první prosincový den odpoledne, sedím doma v křesle, a vyřizuji telefon s mladým závodníkem od nás z města, kterého zítra ráno povezu na závody do Litvínovic. Venku je zima, mrzne a z nebe padají ledové krupky. A zítra nemá být o moc lépe. Snad jen teplota by měla být alespoň lehce nad nulou. Nechce se mi na závod ani trochu. Pořád zvažuji, jestli se neodhlásit, ale nakonec odhodlání převládne a jdu si připravit věci.

Zabalím se, co nejúsporněji umím, ale přesto mám pocit, že je toho strašně moc. A to i přes to, že v zimě ve většině případů chytám z křesla a netahám se s bednou. Rozmíchám krmení, protože ráno se nechci zbytečně cachtat v ledové řece. Ráno má být náledí, odjezd jsem proto naplánoval už na půl šestou. Večer mám další telefon od „mlaďase“ Lukáše: „klouzl jsem na náměstí, je to jedno velké kluziště, nevyjedeme raději dřív?“ ptá se. Nechávám se ukecat: „No tak jo, odjedeme chvilku před půl!“

Zimní feeder liga 2018/2019 – v den závodu

Ráno mrzne! Je to zřejmě nejmrazivější ráno dosavadní zimy. Nanosit věci do auta si vezme spoustu času, protože překlouzat se k němu není vůbec žádná legrace. Oškrabat sklo, naskládat krámy do auta, vrátit se pro zapomenutý foťák a už zvoní telefon. Lukáš je prostě netrpělivý… Čeká před domem a nepřekvapilo by mě, kdyby tam stepoval už od pěti. Takže jsem opět čas odjezdu nesplnil.

Silnice byly o dost lepší, než jsme čekali, jsme na místě nejen včas, ale dokonce jako jedni z prvních. Ve světle aut se objevuje několik postav, které přes čepice a bundy se zvednutými límci jen těžko rozlišujeme. Přivítáme se, koukneme na vodu, krásně se leskne. Až na druhý pohled nám dojde, že nad jezem je led! Naštěstí v lovném úseku je trochu silnější proud a led se drží jen asi 1,5 m od kraje.

Závodníci se sjíždějí pomalu, klepou se a koukají na vodu, kterou téměř nikdo z nás nezná. Hlavou se honí myšlenky na odjezd do tepla obývacích pokojů. Ale jsme rybáři. Jednou jsme se sešli, před námi je voda, takže bez nahození to nepůjde.

Příprava tratě

Takže, jdeme na to. Prezence, nalajnování trati a losování. Připadl na mě tentokrát úkol nalajnovat trať. Měl jsem na to dva pomocníky, které nebudu jmenovat, protože si chci vše vyžrat sám a netahat do toho Honzu a Lukáše. Ano, prostě jsem vynechal místo B2 😀 No co, stane se! Nakonec jsme to zvládli, ale stejně se tímto všem omlouvám za zmatky a nutnost posunout některé závodníky o jedno místo dolů.

První kolo

Přesouvám se na své místo A2. Všechny čeká příprava, úprava místa a měření hloubky, seznámení se s vodou před sebou. Každý se připravil podle svého.

Zatímco já chytám zimu z křesla, Honza se táhnul s bednou. Já si připravil dva pruty ze tří, Honza jich rozbalil hned šest a lidé okolo nás si to rozložili všelijak. Většina z nich pečlivěji než já a méně pečlivě než Honza. Zato jsem si dal záležet při měření hloubky a „osahání“ fleku. Přímo pod nohama mám jámu. Je tam skoro o metr větší hloubka než okolo, takže je jasno – klipuji si picker na 4 m. Je to přesně můj šálek kávy, tohle chytání mám prostě rád.

Přesto si připravím i druhý prut na zadní hranu koryta. Patřím mezi ty lovce, kteří neumí změřit hloubku jen podle doby dopadu krmítka, proto vám ani nenapíšu, jak hluboko jsem chytal, ale ono je to celkem jedno, protože jsem prostě nechytil nic. Jak nic? Prostě nic, nula. Zkoušel jsem snad všechno, malé háčky, velké háčky, návazce 10 centimetrů i dva metry. Nástrahy zvednuté, přehazovat rychleji bez krmení, sedět si na rukách a čekat na rybu, ale nic! Občas na sebe s Honzou koukneme a jenom zavrtíme hlavou. Prostě si nemáme ani jak poradit, bylo to čiré zoufalství! Nebudu nic protahovat, nemám co napsat, snad jen to, že jsem viděl, jak pár lidí tahá ryby. Třeba hned vedle mě vpravo se do podběráku dostaly čtyři kousky. Mě nezbývalo než závidět. Prostě čistá nula! Hned po skončení kola mi volá náš trenér Roman. Když zjistil výsledek, ptal se, jestli jsem zkoušel alespoň oukleje. Je mi do smíchu, protože jsem zrovna perfektně zamotán do dvoumetrového návazce a háček mám zapíchnutý na zádech v bundě. Ale nedali jsme dohromady žádnou strategii, není se od čeho odrazit.

Druhé kolo

O pauze se stěhuji o něco výš na spodek „béčka“, ale řeším pár organizačních záležitostí a tak mě nenechají ani sníst gulášovku, od „proviantního důstojníka“ Barborky, za tepla.

Druhé kolo stíhám jen tak tak, a když se pískne, zjišťuji, že nemám forpasovník. Hledám všude, ptám se, kde to jen jde. Už jsem to vzdal s tím, že je nenávratně ve vodě, když v tom začalo pršet. Zvedám stříšku nad platem a z pod ní na mě vypadne… Nikdy by mě nenapadlo, že se tam vejde, ale alespoň je vidět, že stříška garbolino pořádně drží.

Ono to sem vlastně nepatří, ale co se týče ryb tak jsem ani ve druhém kole neviděl jedinou. A to ani nikde okolo, natož u sebe. Opakoval jsem vše z předchozího kola, chytal jsem i u protějšího břehu, snad jen 50 cm od kraje a kdekoli mezi tím. S Honzou na sebe opět jen vrtíme hlavou a čekáme na konec trápení. Já na zimu moc netrpím, ale vítr, déšť a neschopnost dostat se na rybu otrávili závod i mně.

Zkrátím to, zabalil jsem mokré cajky, naházel je do auta a čekal na vyhlášení. Skoro by se zdálo, že mě nemuselo zajímat, ale naopak. Byl jsem opravdu zvědav, kdo tu dnešní tragédii zvládl lépe a musím tedy říct, že čtyři nejlepší na něco prostě přijít museli! To množství ryb je nepopiratelně dílem jejich dobře odvedené práce. Gratulace je na místě!

Zhodnocení a poděkování

Blahopřeji vítězům a vlastně všem, kterým se podařil alespoň nějaký úlovek, protože s nulou nás nakonec bylo celkem dost. Výsledky najdete tady. Děkuji pořadatelům z jcfeeder i sponzorům a omlouvám se čtenářům, že jim nemohu napsat nic o vítězné taktice. Holt není to každý den úplná hitparáda, znáte to. Každopádně zimní feeder liga 2018/2019 ještě nekončí a já věřím, že další kolo nám vyjde lépe. Další články ze zimní ligy si můžete přečíst tady.

Ať se špičky ohýbají!

Tags:

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *